Zde končí "kvalitnější" část fotek, a začíná ten zbytek, kterej když už jsem fotila a máčela si kolena v trávě, tak to přece jen tak nezahodím!!!

Obrazem - bez komentáře.

Vím, že to není ani dobré, ani kvalitní, ale ... je to moje. tak nějak... tak trochu mě to teď vystihuje. Pozlátko, samota (do páru přeci jen něco chybí), sevřenost v jakémsi vězení či co...

Nejrůznějc. Třeba tak, že vezmu foťák, zimní boty, čepici, šálu (rukavice nechám doma) a vyrazím k rybníku. Na dvouhodinovou fotící procházku.
Co na tom, že fotky nevyšly podle mých představ, co na tom, že můj foťák nerad fotí krajinu a vzdálené objekty, když já tohle všechno ZROVNA FOTIT CHCI!!!

To jsem si tak jednou v poklidu dřepěla pozdě večer na posteli a akorát si říkala, že ten zelenej čaj chutnal nějak divně.

Hned na úvod, než se začnete nadechovat a chrlit na mě kritiku, upozorňuju, že můj fototalent je na zhruba na takové úrovni, jako je právě teď rtuť v teploměru - rád se pohybuje kolem nuly, ale nebojí se zabrousit i do mínusu;)