Takhle tam ležel, na zemi, obalenej prachem, zřejmě celou noc. A takhle na mě bafnul, když jsem se shýbala pro spadlou tužku.

Hm.............. proč sem tenhle vystřižený a trošku špatně viditelný screen z Lenčina blogu dávám? Kvůli mému poslednímu příspěvku. Odeslala jsem ho - a objevilo se mi, v blogácké nové funkci, že příspěvek byl přidán za sekundu... zajímavé.

Ano, stala jsem se milovníkem domácí pizzy Kdybych se stále ještě vyskytovala na Facebooku, zajisté bych se stala FANOUŠKEM domácí pizzy takhle nefandím - ale pouze žeru

Obrazem - bez komentáře.

Tmavá chodba, zbytky světla. Pět lidí i se mnou sedí na chodbě. Obličeje ozářené monitory. Zpitvořené pohledy, oči zaryté do monitoru, hra stínu na našich obličejích. Přízraky. Ano, v osm večer sedět ve škole. To dovedou jen přízraky.

co? pocit, že se zase něco láme. mezi alergií z rozkvetlých keřů a stromů se to na mě valí. tak uvidíme, jestli do 2 měsíců něco přijde. jsem nějaká moc vyrovnaná, nějaká - nějaká plná pocitu, že je zase ve vzduchu kolem mě změna.

doufejme, že bude pozitivnější než ta loňská dubnová;)

Dneska jsem si uvařila jak prase v žitě. když použijo Cestovatelčino HA!!!, bude to to nejlepší, jak to můžu okomentovat. HA!

Vím, že to není ani dobré, ani kvalitní, ale ... je to moje. tak nějak... tak trochu mě to teď vystihuje. Pozlátko, samota (do páru přeci jen něco chybí), sevřenost v jakémsi vězení či co...