Cestuš mi včera vynadala, že vůbec nepíšu. Milá Cestuš, ráda bych to napravila, ale... do blogování musím mít chuť, nápady, vhodné rozpoložení mysli - a nic z toho momentálně nemám.

Chápu, je to skoro až k nevíře...

no, stalo se toho celkem dost, za ten půlrok, co jsem dělala mrtvýho brouka

... v tomhle tejdnu. Privát zřejmě nebude, protože NĚKDO o tom nechce ani slyšet. Hold... nevzdávám to zase úplně, ale už pomalu přestávám doufat.

Když už jsem dostala k narozeninám tu báječnou červenou zapékací misku, tak jsem ji hergot musela taky hned prubnout, ne?

Nikdy jsem neviděla padat hvězdu a neumím na nebi najít Malý Vůz.
Špatně používám slova "kvit" a "švorc".
Když usínám, nesmí mi zpod peřiny kromě hlavy koukat jedinej kousek těla.
Jsem asi vážně husa - z 90% mi při jakýmkoliv doteku naskočí husí kůže.
Kolečko kreslím zásadně proti směru hodinových ručiček.
Plovoucí podlaha je pro mě (vzhledem k tomu, že spím veleráda na břiše) zřejmě pohodlnější než postel.
Ať se snažím jak se snažím, nedaří se mi rozešívačkou na první cvaknutí odstranit svorku. (pracovní deformace.)
Ráda spím nahá.
Neumím se napít z plechovky.
Stále ještě nevím, co se dělá s konturkou, a jsem na to asi i trošku hrdá

Připadám si jako - bohém :D v takovém svém vysněném stylu :D
Včera perfektně prokecanej večer s panem H. (dámy, všimněte si, že článek není heslovaný, tak se laskavě moc nerozepisujte v komentářích, díky:D), ještě lepší odvoz ke mně domů - když zjistil, že mi jezděj autobusy, moc se mu to asi nelíbilo, že platí benzín:D příště už asi jedu busem, no:D
Jedno cigárko cestou dolů domů na

Dneska jsem v metru na Florenci byla svědkem takové naprosto normální a zdánlivě obyčejné scény. A přesto mě to zaujalo a musela jsem nad tím myslet ještě pár zastávek, koneckonců nepíšu tu o tom jen tak pro nic za nic